Cenu města za rok 2019 získal Alois Bílek

b

Ve čtvrtek 10. září proběhlo ve dvoraně muzea slavnostní předání Ceny města za rok 2019. Z rukou starosty města Miloše Mičky ji převzal sportovec, učitel a taneční mistr Alois Bílek, který je ve věku 86 let stále aktivní ve sportu i tanci.


Alois Bílek se narodil 25. 6. 1934 a část života strávil v Rakovníku. Posledních více než 30 let žije a působí v Moravské Třebové. Cenu města 2019 získal za dlouhodobé vykonávání záslužné činnosti v oblasti kultury, sportu a zdravého životního stylu. Jako nejstarší závodník se pravidelně účastní běžeckého závodu Dětřichovský memoriál, čímž inspiruje a motivuje ke sportu napříč generacemi. Celoživotní vztah k tanci spojil s pořádáním tanečních kurzů pro všechny věkové kategorie a přispívá tak k předávání pravidel společenského chování důležitých pro společnost a mezilidské vztahy. Svou pedagogickou činností i dalšími aktivitami je znám široké veřejnosti a přispívá tak k šíření dobrého jména města Moravská Třebová. Nyní přinášíme krátký rozhovor s osobností města. 

Jaké byly Vaše první pocity, když jste se dozvěděl o získání ocenění?

Byl jsem mile překvapen. Nikdy mě nenapadlo, že by někdo chtěl moji dosavadní aktivitu takto ocenit. Vlastně ani nevím, zda si cenu města zasloužím. Až se trochu stydím, zda jsem na to schopen, abych takovou čest mohl unést.

Ve věku 86 let jste během slavnostního ceremoniálu přítomné překvapil stepařským vystoupením. Kde berete sílu a chuť k pohybu?

Za všechno vděčím tanci, který mě provází celým životem. Stále chodím tančit nejméně jednou denně. Mám k dispozici improvizované taneční studio, kde mohu pravidelně trénovat a občas i vyučovat tanec. Sám, v soukromí. Pro osobní trénink ideální. Zde jsem trénoval i své vystoupení pro slavnostní ceremoniál předávání Ceny města 2019. K tomu všemu se snažím pravidelně cvičit a občas i běhat. Nejraději běhám místní osmikilometrový Dětřichovský memoriál. Pokud se nepletu, mám za sebou už 33 startů. Jednou mi dokonce říkali: „Podívej se na to, vždyť ty máš tolik diváků, jako na Prvního máje!“ Někteří mě ale z legrace popichovali: „Nejrychlejší závodníci v cíli melou z posledního, zatímco ty si užíváš ovace na náměstí a drtivý finiš.“ Na to já jim odpověděl: „Já se na to během závodu připravuju a šetřím síly. Do kopce se nadýchám a v cíli udělám parádu.“

Jak jste se dostal ke stepu?

To je dlouhá historie. Kdysi se mi ozvali z Národního divadla, že chystají mezinárodní turné s názvem EDGE a že jim vypadl jeden z umělců. Vydal jsem se tedy na konkurz, který se konal v Žilině. Bál jsem se, že si uříznu pořádnou ostudu. Trénoval jsem i cestou ve vlaku. Paní průvodčí mě měla za blázna, když mě viděla, jak poskakuju v chodbě vlaku. Před začátkem konkurzu mě uklidňovali, že Žilina je od Moravské Třebové daleko, a že se o případném neúspěchu nikdo nedozví. Nakonec to ale dopadlo náramně a vybrali mě. Během života jsem se ale nejvíce zaměřoval na společenské tance. Ještě do loňského roku jsem jednou týdně vedl taneční hodiny pro všechny studenty gymnázia v Jevíčku, kde jim rád předávám i základy společenského chování. Pan ředitel se mě ptal, zda jsem spokojen. Moje odpověď byla rychlá: „ Ti studenti jsou tak dobří, že bych je vyučoval třeba i zadarmo.“ Letos mám pauzu vlivem pandemie koronaviru. Jakmile to okolnosti dovolí, rád bych se k výuce ještě vrátil. Celkovou paniku kvůli pandemii se snažím nevnímat. Spoléhám na svoji kondici, kterou se snažím udržovat.

Mnozí vás považují za džentlmena s přirozeným šarmem a slušností. To jste se učil od rodičů?

Před tatínkem, to bych se musel klanět, protože zdaleka nedosahuji kvalit svých rodičů. Rodičům jsme museli vykat a byli i proto velmi daleko tomu, abychom vůči sobě byli hrubí nebo sprostí. Lidé si nejdříve musí vážit sami sebe, aby si potom mohli vážit i všech ostatních. To bych přál především současné mladé generaci. Společenské chování je velmi důležité, proto se jej celý život snažím předávat studentům během tanečních lekcí.

Vytvořeno 17.9.2020 10:10:13 | přečteno 703x | v.dokoupil