Roman Langr na Dhaulagiri 8.167 m n. m.

Česká expedice, tvořená Romanem Langrem, Kamilem Bortelem a Radkem Jarošem, se pokusila pokořit obávanou nepálskou horu Dhaulagiri. Himalájský velikán, ale letos nepustil nahoru nikoho. Mladí horolezci se dostali daleko, přiblížili se až k hranici 8000 m n.m, ovšem dál to nešlo. Po urputném fyzickém i psychickém boji při cestě na ledovec se vrátili v pořádku zpátky. Dhaulagiri vzdoruje svojí náročností. Vrchol vytrvale odolával a až 13. května 1960 prolomila léta neúspěchů mezinárodní švýcarská expedice. Češi poprvé vystoupili na vrchol na podzim roku 1984. úspěch zahalil smutek ze smrti jednoho ze tří vrcholových lezců při cestě dolů. Další a také poslední úspěšnou expedici podnikli na Dhaulagiri naši horolezci v roce 1990. Během příštích 16 let se i přes řadu pokusů nikomu od nás vystoupit až nahoru nepovedlo a zůstane tomu tak i pro letošek. Projektu Dhaulagiri HI-TECH, HIGH POINT 2006, kterou připravil Roman Langr s Kamilem Bortelem, se podařilo atakem téměř hranice 8000 m přiblížit ze všech ostatních expedic nejblíže cíli. Nejvýše dolezl třetí člen expedice Radek Jaroš. Za nesmírně větrného počasí a na pokraji fyzického zhroucení se otočil, a o něco níže se k němu, i přes prozatím uspokojivý fyzický stav, přidali i Roman s Kamilem.Počasí se při následujícím pokusu prudce zhoršilo a kluci návratu obětovali i kompletní zimní výbavu v C2. V základním táboře ničeho nelitovali, věděli, co by následovalo, kdyby nahoře zůstali odříznuti v přívalech sněhu. Mezi základním táborem a CI se ledovec zdeformoval takovým způsobem, že prostoupit těch zhruba 150 výškových metrů znamenalo nekonečné vypětí. Pro nás představoval přechod do CI ruskou ruletu. V místech prostupu neustále padaly ledové seraky. Běžně osmkrát i desetkrát za den se tam ozývalo dunění několikatunových ledových bloků, které neustále měnily trasu přechodu a téměř znemožňovaly bezpečné zdolání množství trhlin. Permanentní psycho, jaké jsem nikde jinde než tady nezažil, říká Langr a dodává: Nebezpečí tam bylo opravdu obrovské. Tento úsek nakonec museli projít čtyřikrát nahoru a čtyřikrát dolů, aby zjistili jak to tam vypadá a mohli naplánovat novou cestu. Po vystoupáni do C2 a přečkání noci za tvrdých větrných podmínek, pokračovali vzhůru do 6900m n. m, kde na posledním rozumném místě postavili C3. Před jednou v noci se vydali k vrcholu. Nejlepší z nich, Radek, vystoupal do výšky 7900 m, dál nemohl. Od vrcholu nás dělilo okolo 350 výškových metrů. Ale tyhle poslední metry jsou vždycky nejtěžší, vysvětluje Lang. Protože počítali s druhým pokusem, nechali nahoře kompletně vybavenou C3 a sestoupili do základního tábora. Za čtyři dny se o výstup pokusili znovu. Nad C1 napadlo dost sněhu, hrozilo, že se s nimi utrhnou lavinézní svahy. Nahoru to nešlo. Se slzami v očích jsme se z výšky cca 6.500 m n.m. koukali na naši vybavenou C2, ale bylo nutné zachovat chladnou hlavu a otočit to, říká Roman. Sněžilo nepřetržitě a nám bylo jasné, že kdybychom to neotočili, tak tam zůstaneme. Ale udělali jsme pro to všechno, co se dalo. Začátkem ledna vyráží Roman Langr na mezinárodní česko-slovenskou expedici do Afriky. Plánuje přechod hory Kilimangaro a slezení několika cest na Mt. Kenya.. Důležité informace naleznete na webu www.romanlangr.cz.

Vytvořeno 22.11.2006 14:09:53 | přečteno 310x | ernest