Jarmila Halbrštátová, rozená Kaplanová, se narodila v roce 1924 na Orlickoústecku. Ve třicátých letech rodiče odjeli za prací do Sovětského svazu a Jarmila je o několik let později následovala. Zde byla po německém útoku v červnu 1941 jako občanka nepřátelského státu zatčena sovětskou policí a intervenována do gulagu. „Seděli jsme ve sklepě mezi lidmi, kteří zabíjeli, kradli a podobně. Byla to hrůza. A mně bylo sedmnáct,“ vzpomínala. Do řad československé zahraniční armády vstoupila o rok později v červnu 1942. „V den boje u Sokolova jsem ráno byla v místní škole, kde se nacházelo obvaziště. Potom začal útok. Obvazovali jsme raněné u zdi kostela, bylo jich tam hodně. Tanky pořád přijížděly a plamenomety vše zapalovaly. Viděla jsem, že jednomu chlapci padl plamenomet na záda. Samozřejmě úplně shořel. Člověk se nesměl bát, prostě jsme museli obvazovat raněné,“ vyprávěla.

Jako příslušnice 2. baterie I. dělostřeleckého oddílu prokázala statečnost v roli radiotelegrafistky v bojích u Kyjeva v roce 1943. „V jednom okamžiku se všem dělostřeleckým bateriím přerušilo spojení s radiostanicí. Naše vojsko si ale nemohlo dovolit přerušit palbu. Zůstala jsem jediná, které se podařilo radiové spojení uchovat. Musela jsem tak předávat povely za celý dělostřelecký oddíl všem bateriím. Nakonec vše dopadlo dobře, zvládli jsme to na jedničku,“ vzpomíná Jarmila Halbrštátová. V řadách dělostřelectva se zúčastnila i dalších bojů včetně bitvy o Dukelský průsmyk na podzim roku 1944. Po druhé světové válce absolvovala armádní letecký kurz a následně se usadila v Moravské Třebové, kde pracovala v textilce Hedva.